Ve Sněmovně začalo zostra projednávání zpomalení valorizace důchodů a konsolidačního balíčku. Do jaké míry jde o test jednoty koalice?

Je to asi nejvýznamnější legislativa, kterou vláda nachystala za dobu svého působení. Za určitý test se to považovat dá. Na druhou stranu, už při vzniku vlády bylo vidět, že premiér Petr Fiala a další koaliční lídři si velmi dávají záležet na tom, aby vztahy mezi koaličními stranami byly co nejlepší, co nejharmoničtější. Zachování vlády staví nade všechno jako hlavní prioritu. Možná se vztahy v koalici mírně zhorší a dojde k nějakým přestřelkám. Maximálně lze očekávat mírné oslabení. 

Koalice připomíná, že jsme si prošli covidem, hospodářskou krizí, máme válku na Ukrajině a inflace klesá. Pokud by nezasáhli, do pěti let by nám hrozil náraz na dluhovou brzdu. „Není to kočkopes,“ ujistil Josef Bernard ze STAN. Koalice připouští, že reformy postihnou všechny vrstvy společnosti. Mají pádné argumenty?

Problém je, že tato politická reprezentace, tak jako většina politických reprezentací u nás, se dívá jen od jedněch voleb ke druhým. Samozřejmě, že je potřeba stav veřejných financí řešit. Podle mě by k tomu mohli přistoupit výrazněji a zásadněji. Změny by se mohly týkat např. daňové soustavy atp. Pak by se dalo hovořit o daňových výjimkách a o všech sociálních dávkách.

Fialova vláda se rozhodla jen učinit nejnutnější opatření pro stabilizaci rozpočtu v nejbližších letech. Opatření, ke kterým se nakonec dobrala, na mě příliš konzistentně nepůsobí. Takové drobky, které seskládali do jednoho celku a snaží se nám namluvit, že se jedná o chutný koláč. Myslím si, že snaha nějakým způsobem zastavit propad veřejných financí smysl dává. Jen nekoncepčnost, s kterou k tomu Petr Fiala a Zbyněk Stanjura přistoupili, bije do očí.

Je sice pěkné, že se koaliční strany dohodly, že rozloží dopad reforem na celou společnost, a zároveň se snažily uhájit svá voličská jádra, aby se jich to nedotklo příliš. Zároveň ti politici zapomněli na to, že jiný práh bolestivosti mají lidé s nízkými příjmy, senioři nebo rodiny s dětmi – a jiný manažeři, kteří vydělávají slušné peníze. Z tohoto hlediska reforma příliš spravedlivá není a vůbec se nedivím, že zaznívají výhrady nejen od opozice, ale i od tripartity. A očekávám, že se možná po dovolených ozvou i občané.

Každý si samozřejmě spočítá nebo už spočítal, pokud patří do méně příjmových vrstev, o kolik v příštím roce přijde. Opozice se shoduje, že reforma dopadne na nejslabší, na ty, kteří se špatně organizují, tedy na důchodce, drobné živnostníky a zaměstnance s nižšími příjmy. Takže jde v podstatě o velmi chytrý balíček?

Z tohoto úhlu pohledu určitě. Vláda si nedá práci, aby si došlápla na velké nadnárodní korporace, banky a bankéře. To jsou všichni ti, kteří si dokážou vždycky zajistit nejlepší lobbisty a co nejpečlivěji propojit své zájmy se zájmy politiků.

Mladé rodiny s dětmi si žádného lobbistu prostě nenajdou, často nemají čas a sílu chodit někam demonstrovat. Na takových sociálních skupinách se reformy dělají nejsnáze. Pochopitelně to nejpohodlnější pro vládu, co může udělat, je kromě redukce daňových výjimek a dotací, je sáhnout na DPH. Ta se vybírá nejsnáze, nejplošněji... a dopadne na nízkopříjmové.

Možná někdo očekával více sociální přístup od KDU-ČSL? Může tohle být začátek konce lidovců?
      
Budoucnost lidovců se bude hodně odvíjet od toho, jestli si ji budou plánovat samostatně, nebo v rámci koalice Spolu. Pokud mají lidovci nějaký přislib např. od ODS, že by se sestavila podobná koalice např. před příštími parlamentními volbami, jsou motivování k tomu, aby byli loajálním koaličním partnerem. Sice, aby občas zvedli nějaké námitky k ekonomickým nebo sociálním opatřením vlády, ale aby kolem toho nedělali příliš velký kolotoč.

Kdyby měli lidovci kandidovat samostatně nebo by chtěli myslet na svou dlouhodobou budoucnost, myslím si, že by měli být vidět ve vládě a v koalici mnohem výrazněji. Výrazněji se zastávat skupin s nižšími příjmy, tak jako to dělal třeba v minulosti Josef Lux, který byl nejúspěšnější lidovecký lídr. Dokázal si postavit hlavu i proti Václavu Klausovi, a to byl nějaký soupeř! Z tohoto hlediska si Marian Jurečka dost usnadňuje práci. Na jeho tendenci ustupovat mohou lidovci postupně doplatit, až občanské demokraty koalice Spolu omrzí a budou se muset postavit znovu na vlastní nohy.